22 - V hlubokém

 

 

 

Lokalita se nachází cca 1,75 km severně od městyse Peruc na strmém Z až SZ svahu v lesnatém údolí Débeřského potoka v nadmořské výšce 214-334 m.n.m. Geologicky je území tvořeno zejména opukami bělohorských vrstev spodního turonu ale vystupují zde na povrch i druhohorní křídové pískovce cenomaského stáří. Půdy jsou mělké, vysýchavé a skeletovité, svah je místy pokryt opukovou sutí.

 

Současný stav vegetace území odpovídá převážně nízkým bazifilním doubravám, habrovým doubravám a suťovým lesům. Lesy jsou však zčásti ovlivněny lesnickým hospodařením preferujícím v minulosti výsadby modřínu  smrku. Ve skutečnosti je však vegetace západních svahů Débeřského údolí velice pestrá a představuje spíše mozaiku svébytných vegetačních typů, jejichž zastoupení se časem měnilo v závislosti na obhospodařování pozemků. Lesní porost zřejmě býval místy rozčleněn volnými plochami udržovanými např. pastvou nebo pařezovým hospodařením v převažujících doubravách. Odpovídá tomu jak ostrůvkovitý výskyt světlomilných dřevin v současných lesních porostech, tak i relativně bohaté zastoupení druhů  reliktní nelesní vegetace.

 

Nejzajímavějším typem vegetace v území jsou tzv. dealpinské trávníky s pěchavou vápnomilnou (Sesleria albicans), které jsou považovány za pozůstatek z období posledního zalednění a představují zřejmě jeden z nejstarších typů přírodní vegetace na území ČR. Na našem území se tento typ vegetace vyskytuje převážně na zemních teráskách skalnatých svahů převážn severní expozice budovaných vápnitými horninami a jsou vlastně ochuzenou variantou vegetace běžně rozšířené např. ve vysokých polohách vápencových Alp. Plošně omezené porosty pěchavy jsou v daném území vázány na skalní výchozy a opukové sutě v prořídlých partiích lesního porostu. Dominantním druhem v těchto porostech je pěchava vápnomilná, jako kodominanty se vyskytují bělozářka větvitá (Anthericum ramosum) a ostřice nízká (Carex humilis).Význačnými druhy vyskytujícími se v těchto společenstvech jsou pak např. zimostrázek nízký (Polygala chamaebuxus), kručinka barvířská (Asperula tinctoria), hvězdnice chlumní (Aster amellus), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys) či lněnka bavorská (Thesium bavarum). Přítomny jsou i petrofyty jako např. žluťucha nejmenší (Thalictrum minus) a svízel sivý (Galium glaucum).

 

Převažujícím typem vegetace jsou však bazifilní suhomilné doubravy s charakteristickým hromadným výskytem druhů jako kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum) nebo třemdava bílá (Dictamnus albus) v nichž je možné se setkat s celou řadou druhů teplomilných trávníků, mimo jiné vítodem nahořklým (Polygala amarella), trýzelem vonným (Erysimum odoratum) nebo kamejkou lékařskou (Lithospermum oficinale). Na hlubších půdách rostou i náročnější druhy mezofilních vápnomilných lesů, jako např. střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) nebo okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). Významný je zde i výskyt vzácných druhů hub, mimo jiné hřibu nachového (Boletus rhodoxanthus).

Chráněné území bylo původně vyhlášeno především k ochraně populace střevíčníku pantoflíčku, přesto nejvýznamnějším rostlinným druhem v území je nyní stařinec oranžový (Tephroseris aurantiaca), který zde má jednu z posledních lokalit výskytu na území České republiky.

 

 

 

 

  • lilie zlatohlávek (Lilium martagon
  • střevíčník pantoflíček
  • okrotice bílá (Cephalanthera damasonium)
 
 

Nepoužívejte tyto fotografie bez souhlasu autora. Více informací ZDE.