3 - Stráně u Drahobuzi

 

 

 

Evropsky významná lokalita sestává ze tří oddělených částí o celkové výměře 8,0 ha, které se rozkládají na pravé straně údolí Úštěckého potoka mezi obcemi Drahobuz a Vědlice, v nadmořské výšce 187 - 250 m. Převážně jižní svahy údolí, které byly v minulosti využívány zejména jako pastviny, vinice a ovocné sady, hostí druhově bohaté teplomilné trávníky s význačným zastoupením vstavačovitých rostlin. K ochraně těchto biotopů prohlásil Ústecký kraj v roce 2012 toto území přírodní památkou.


Geomorfologicky náleží chráněné území do okrsku Úštěcké pahorkatiny, který je součástí soustavy České tabule. Rozkládá se na převážně jižních svazích na pravé straně široce rozevřeného údolí Úštěckého potoka, vytvořeného ve vápnitých pískovcích a písčitých slínovcích svrchní křídy, místy zejména v horních částech svahů překrytých pokryvy vápnité spraše. Převládajícím půdním typem jsou pararendziny na křídových horninách a svahovinách a kambizemě na spraších.

 

Území přírodní památky je dlouho známé především výskytem teplomilné nelesní vegetace s bohatým výskytem rostlin z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae) a v tomto ohledu patří bezesporu k nejvýznamnějším lokalitám v Čechách. Rozhodujícím vegetačním typem jsou zde takzvané širokolisté teplomilné trávníky, tj. druhově bohaté travní porosty na výslunných suchých stanovištích v oblasti teplomilné květeny, které se zpravidla vyznačují zvýšeným podílem dvouděložných bylin a dominancí dvou druhů trav - válečky prapořité (Brachypodium pinnatum) nebo sveřepu vzpřímeného (Bromus erectus). Pozemky s touto vegetací byly po staletí tradičně využívány především jako extenzivní pastviny, kterými byly již v mladší době kamenné ve starosídelní oblasti české kotliny plynule nahrazovány lesostepi či rozvolněné světlé doubravy starého holocénu. Tato vegetace proto velmi často zahrnuje i různé reliktní druhy rostlin submediteránního či kontinentálního rozšíření, které sice byly v otevřené krajině rané poledové doby běžné i v české kotlině, avšak v mírném klimatu holocénu zde postupně musely ustoupit stále se rozšiřujícímu lesu. 

 

Po ukončení pastvy nicméně začínají i tyto starobylé vegetační typy zákonitě ustupovat expanzi dřevin a zarůstají křovinami a konkurenčně zdatnými druhy vysokých výběžkatých trav. Postupně tak dochází k ochuzování jejich druhového spektra a zániku místních populací celé řady památných druhů rostlin a živočichů, které tak z české krajiny po tisíciletích své přítomnosti nenávratně mizí. Tento všeobecný trend, spojený především s revolučními změnami v dosavadním způsobu využívání krajiny, se pak daří zpomalovat pouze za cenu značných nákladů, které jsou - zpravidla z veřejných zdrojů - věnovány údržbě teplomilných trávníků v těch nejcennějších lokalitách. 

 

To je rovněž případ přírodní památky Stráně u Drahobuzi, která se dosud může pyšnit mimořádně bohatou flórou se zastoupením celé řady původních evropských druhů orchidejí. Z nich je třeba na prvním místě jmenovat kriticky ohrožený vstavač osmahlý (Orchis ustulata), jehož místní populace, zahrnující každoročně stovky kvetoucích rostlin, patří k nejsilnějším v Čechách. Relativně početné zastoupení zde má rovněž kriticky ohrožený tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera), jehož květy lákají specifické hmyzí opylovače tvarem a vůní napodobujícím samičky daného druhu. Z dalších druhů orchidejí byly na lokalitě zaznamenány například vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a zelenavý (P. chlorantha), kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens) a růžkatý (E. muelleri), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) nebo vstavač vojenský (Orchis militaris). 

 

Z dalších chráněných a ohrožených druhů rostlin je možné na území přírodní památky zaznamenat například len tenkolistý (Linum tenuifolium), len žlutý (Linum flavum), koulenku prodlouženou (Globularia bisnagarica), hořec křížatý (Gentiana cruciata), zárazu zardělou (Orobanche kochii), čičorku pochvatou (Coronilla vaginalis), sasanku lesní (Anemone sylvestris), hvězdnici chlumní (Aster amellus) nebo hvězdnici zlatovlásek (Aster linosyris). 

 

Přestože fauna bezobratlých již na území přírodní památky jeví známky ochuzení v důsledku postupného zapojování dřevin a zániku otevřených stepních ploch v širším okolí, stále je možné zde narazit na velmi vzácné druhy - z mandelinek zde byl zaznamenán například kriticky ohrožený štítonoš Cassida panzeri, a mezi pavouky zejména velmi vzácný reprezentant kontinentálních sprašových stepí sklípkánek pontický (Atypus muralis), který byl v severních Čechách až do jeho zdejšího nálezu v roce 2010 znám pouze ze dvou lokalit.

 

Další informace je také možné získat ZDE na stránkách občanského sdružení Salvia, které pro toto území zpracovalo návrh plánu péče.

  • okrotice bílá (Cephalanthera damasonium)
 
 

Nepoužívejte tyto fotografie bez souhlasu autora. Více informací ZDE.