44 - Kopistská výsypka

 

 

 

Evropsky významná lokalita Kopistská výsypka se rozkládá na ploše 152,8 ha mezi městy Most a Litvínov, jižně od areálu chemických závodů v Záluží u Litvínova. Jedná se o lesnicky rekultivovanou výsypku s malým zastoupením otevřených ploch a velkým množstvím mělkých vodních nádrží různé velikosti, jež se samovolně vytvořily díky zachování terénních nerovností vzniklých při jejím zakládání. Území se vyznačuje výskytem chráněných druhů obojživelníků, především evropsky významného druhu čolek velký (Triturus cristatus).

Z hlediska geomorfologického členění náleží lokalita ke Krušnohorské soustavě, k celku Mostecká pánev a okrsku Komořanská kotlina, která je místem historického Komořanského jezera. Geologické poměry širšího okolí jsou charakterizovány převážně mioceními jezerními sedimenty a proluviálními písčitými štěrky. Vlastní těleso výsypky tvoří skrývkové jílové a písčité horniny.


Vegetace lokality je tvořena převážně listnatými stromy, které byly vysazeny v rámci rekultivace výsypky. Jedná se zejména o topol kanadský (Populus x canadensis), topol osika (Populus tremula), dub červený (Quercus rubra), olši lepkavou (Alnus glutinosa), méně jsou zastoupeny trnovník akát (Robinia pseudacacia) nebo dub letní (Q. robur). V keřovém patře převládají ostružiníky (Rubus sp.), růže šípková (Rosa canina agg.), bez černý (Sambucus nigra), na značných plochách roste pámelník bílý (Symphoricarpos albus), zastoupen je také šeřík (Syringa vulgaris).


Většina vodních ploch má vyvinuté litorální pásmo, v kterém se objevuje rákos (Phragmites australis) a orobinec (Typha sp.). Z vodních rostlin a makrofyt je charakteristický výskyt bublinatky jižní (Utricularia australis), hojně se vyskytuje také řasa parožnatka (Chara spec.).


Důvodem pro zařazení území mezi evropsky významné lokality je trvalý výskyt čolka velkého (Triturus cristatus). Tento čolek patří mezi silně ohrožené druhy ocasatých obojživelníků. Druh je ohrožen zejména změnami vodního režimu v krajině, kterým jsou například odvodňování luk a lesů, regulace a zatrubňování potoků nebo zasypávání jezírek a tůní.


Čolek velký nemá příliš vyhraněné nároky na typ vodních nádrží, ve kterých se rozmnožuje ani na charakter suchozemského biotopu, ve kterém se zdržuje po rozmnožení. Larvy těchto čolků jsou však náročnější na prostředí svého vývoje a zejména změna chemismu vody je pro ně nebezpečná. Čolci se po zimě probouzí v březnu. Po dvou až třech týdnech, které stráví ve vodě, naroste samcům výrazní hřbetní lem a také samice změní částečně svůj vzhled na dobu páření. Hřbetní lem zaniká asi po měsíci od rozmnožování. Během rozmnožování naklade samice 150 až 200 vajec, v extrémních případech i 600. Samice opustí vodu většinou hned po nakladení vajec, samec zůstává ve vodě déle. Larva čolka se vylíhne po 10 až 15 dnech. Přeměna larvy v dospělce trvá přibližně tři měsíce. Během nich přijímá potravu úměrnou své velikosti - nejprve prvoky, později planktonní korýše. Dospělci se pak živí zejména hmyzem, který doplňují drobnými měkkýši nebo vajíčky a malými pulci jiných obojživelníků. Čolek velký přezimuje na souši, i když určitá část populace může zimovat i ve vodě, zejména samci.


Čolek velký vyhledává na lokalitě vodní plochy větších rozměrů s přítomností středního až hrubého zooplanktonu a s přítomností jemnolisté ponořené vegetace. Vždy jsou to vody bez zřetelných projevů eutrofizace a bez evidentně nadměrné obsádky ryb. Na souši se zdržuje v lesních porostech v okolí vodních ploch. Lesní porosty také preferuje jako místa pro zimování.


Z ostatních druhů obojživelníků byl na území přírodní památky prokázán výskyt čolka obecného (Lissotriton vulgaris), kuňky obecné (Bombina bombina), ropuchy obecné (Bufo bufo), skokana skřehotavého (Rana ridibundaa) a skokana hnědého (Rana temporaria). V minulosti byl uváděn také výskyt blatnice skvrnité (Pelobates fuscus).

  • Ropucha obecná (Bufo bufo)
 
 

Nepoužívejte tyto fotografie bez souhlasu autora. Více informací ZDE.